Montáž sádrokartonového podhledu v prostoru, kam se člověk jen těžko dostane – ať už jde o půdu, šikmý podkrovní kout, nebo strop nad schodištěm – vyžaduje jiný přístup než běžná rekonstrukce. Nejde jen o to dostat materiál na místo. Zásadní je zajistit si stabilní pracovní platformu, dostatek světla a možnost měřit a řezat profily přímo v místě. Bez toho se každý krok mění v improvizaci a výsledná rovina podhledu trpí.

První věc, kterou je potřeba vyřešit, je nosný rošt. V podkroví se často potýkáme s krokvemi, které nejsou v jedné rovině, a s izolací, která překáží. Vyplatí se proto nejdříve srovnat referenční rovinu pomocí laseru nebo hadicové vodováhy a podle ní osadit obvodové profily. Pokud si nejste jisti, jak přesně rozvrhnout profily v šikmém prostoru, rastr na sádrokarton v podkroví je detailně popsaný v návodu, který řeší i připevnění k nestejnoměrným krokvím. Dobře připravený rošt pak drží celou konstrukci a eliminuje pozdější praskání spojů.

Samotné desky se ve stísněném prostoru špatně manipulují. Osvědčuje se nařezat je na menší formáty ještě na přístupném místě a teprve pak je vynášet nahoru. Spáry mezi deskami je nutné vždy podkládat profilem nebo nosným bodem, nikdy je nenechávat „na volno“. V místech, kde není možné použít standardní šroubovák, přichází na řadu prodlužovací nástavec nebo krátký akumulátorový šroubovák s úhlovým nástavcem. Každý šroub musí být zapuštěný tak, aby hlavička neprotrhla karton, ale zároveň držela pevně.

Nakonec je dobré myslet na kontrolu rovinnosti ještě před tmelením. Přiložením dvoumetrové latě zjistíte případné vlny, které se ve špatně osvětleném prostoru snadno přehlédnou. Případné korekce se dělají podložením profilů nebo mírným povolením šroubů, dokud deska nesedne do roviny. Až potom přichází na řadu tmelení a broušení. Výsledný podhled v podkroví tak vydrží i pohyby konstrukce způsobené změnami teplot a vlhkosti.