Rozkládací sedačka je investice, která se má vyplatit na roky. Jenže právě u ní se často šetří na tom nejdůležitějším – na mechanice a přesnosti dílenského zpracování. V obchodě si sednete, rozložíte, zase složíte a zdá se to v pořádku. Doma po pár nocích zjistíte, že mezi díly vzniká mezera, do které se dostane ruka nebo která tlačí do zad. Nejde přitom o kosmetickou vadu. Spára mění rozložení tlaku, sedačka se kroutí a mechanismus se ničí rychleji, než by musel.

Před koupí proto zkontrolujte dvě věci: rovinu plochy a chování spojů. U rozložené sedačky přejeďte dlaní po celé ploše lehátka. Neměli byste cítit žádný schod, výstupek ani prohlubeň. Potom si lehněte a chvíli zůstaňte. Teprve tlak těla ukáže, jestli se díly rozjedou. Právě v této fázi se ukazuje, jak kvalitně je vyřešená rovná plocha po rozložení, protože viditelná mezera pod zádovou částí není náhoda, ale důsledek konstrukce. Věnujte pozornost i tomu, zda se spára zvětšuje, když si sednete na kraj.

Druhým krokem je kontrola mechaniky a materiálu. Rozkládejte a skládejte sedačku několikrát za sebou, ideálně v obchodě i s prodavačem, který vás nebude pobízet k spěchu. Poslouchejte zvuky – vrzání, kovové cvaknutí nebo tiché lupnutí znamená, že některý spoj nemá vůli nastavenou správně. Prohlédněte si panty, lišty a úchytné body. U levnějších modelů bývají z tenkého plechu a po pár měsících se ohnou. U dražších oceníte masivnější kování, ale ani to nezachrání špatně sesazený rám.

Nezapomeňte na rozměry a podlahu. Sedačka musí po rozložení ležet celou plochou, ne jen na dvou bodech. Na měkkém koberci se to pozná hůř, na tvrdé podlaze hned. Vezměte si s sebou vodováhu nebo alespoň mobil s aplikací. Pokud se sedačka po rozložení kýve, doma to nevyřešíte podložením papírků. Vratte se k nabídce a hledejte model, u kterého sedí rovina i spára. Ušetříte si tím opakované reklamace a hlavně noc, kdy vás probudí tlak na záda.