Pronajatý byt znamená jednu zásadní věc: nábytek nepatří vám. I když si sedačku pořídíte vlastní, dřív nebo později narazíte na otázku, co s ní při stěhování a jak o ni pečovat, aby vydržela víc než jedno volební období. Majitel bytu má právo požadovat vrácení v původním stavu, a tak se každý šrám nebo skvrna může proměnit v debatu o penězích. Vyplatí se proto řešit ochranu látky dřív, než se objeví první problém.

Základ je pochopit, z čeho je potah vyrobený. Levné polyesterové směsi snesou hodně, ale rychle chytají žmolky a špína se do nich zažírá. Bavlna a len dýchají, ovšem každá kapka kávy zanechá stín. Pokud jde o sedačku, kterou budete muset jednou vrátit, snímatelný potah se často jeví jako ideální volba — dá se sundat, vyprat a zase natáhnout. Jenže i tady platí, že ne každý zip a šev přežijí opakované praní. U levnějších modelů se látka po pár cyklech srazí a potah přestane sedět.

Co si tedy vzít na sebe? Rozhodně se vyhněte agresivním čisticím prostředkům s chlórem a univerzálním sprejům na okna. Na látku patří jemný roztok vody a octa, případně pěna určená přímo na textil. Skvrny od mastnoty řešte okamžitě, dokud se nevpijí do vlákna — čím déle čekáte, tím větší je riziko, že zůstane tmavý flek. U koženky a ekokůže stačí vlhký hadřík, ale pozor na ostré předměty a přímé slunce, které materiál vysušuje a láme.

Předání bytu je pak o dokumentaci. Vyfoťte sedačku při nastěhování i při odchodu, ideálně se stejným osvětlením. Pokud jste používali přehoz nebo pléd, máte výhodu — zakryjí opotřebení a zároveň chrání látku před potem a mastnotou z rukou. A když majitel tvrdí, že sedačka byla nová, klidně se ptejte na datum koupě. Většina sporů o vratky se dá vyřešit rozhovorem, ne hádkou. Rozumná domluva je levnější než nová souprava.